Kdo byl trestně stíhán a nakonec zproštěn obžaloby, může po státu žádat náhradu škody i nemajetkové újmy. Upravuje to zákon č. 82/1998 Sb. Podle údajů Ministerstva spravedlnosti žádá o odškodnění za nezákonné stíhání každý rok kolem tří tisíc lidí. Resort zhruba polovině z nich alespoň zčásti vyhoví. Za rok 2023 přiznal za justiční pochybení celkem 457 milionů korun, z toho přibližně 219 milionů za nezákonné trestní stíhání.
Nárok má obvykle několik částí: náklady na obhajobu, zadostiučinění za samotné stíhání, za vazbu nebo vykonaný trest a za nepřiměřenou délku řízení. Výši zadostiučinění zákon nestanoví a soudy ji určují podle okolností případu a podle odškodnění v obdobných věcech. Za den nezákonného omezení svobody se dlouho bralo jako orientační rozmezí 500 až 1 500 Kč, které Nejvyšší soud stanovil už v roce 2012.
Nejvyšší soud se k tomu vrátil v rozsudku ze dne 27. 8. 2026, sp. zn. 30 Cdo 1010/2026. Šlo o muže, kterého soudy všech tří stupňů odsoudily k osmi letům vězení. Ústavní soud odsuzující rozhodnutí zrušil a muž byl následně zproštěn obžaloby. Odvolací soud mu přiznal 2 500 Kč za každý den výkonu trestu a odmítl, aby se k částce připočítal pokles hodnoty peněz. Nejvyšší soud to označil za nesprávné. Zadostiučinění má odpovídat době, kdy byl člověk svobody zbaven. Pokud se soud opírá o starší srovnávací případy, musí částku přiměřeně navýšit kvůli inflaci a změně ekonomických poměrů. Pro odškodnění za délku řízení ovšem tento závěr neplatí.
Soud se vyjádřil i k dalším částem nároku. Pokud se řízení protáhlo proto, že trestní soudy nerespektovaly závazný nález Ústavního soudu, nelze to poškozenému přičíst jako „složitost věci“ a snížit mu kvůli tomu odškodnění. Odvolací soud také nemůže snížit částku za samotné stíhání jen odkazem na jiný případ, aniž by vysvětlil, v čem jsou věci srovnatelné. Medializace případu jde naopak k tíži státu jen tehdy, když k ní orgány činné v trestním řízení samy nepřiměřeně přispěly.
Pro poškozené z toho plyne, že starší orientační částky nejsou strop. Svůj nárok mají opřít o konkrétní dopady na osobní, rodinný i pracovní život a o srovnání s co nejaktuálnějšími případy. Nárok se nejprve uplatňuje u příslušného ministerstva. Teprve když ministerstvo nevyhoví, je možné obrátit se na soud.